Etapové hry

Na letním táboře je potřeba zabavit jeho účastníky po celý den. Týden, dva, tři jen s malými hrami nevystačíme – a právě tady je místo pro etapové hry motivované herním světem, které děti vtáhnou za hranice všednosti.

Samurajové, ukázka etapové hry.

Táborové hry v kostce

Etapové hry na táboře mají za úkol své hráče především pobavit, případně něco naučit. Mají však i určitý přesah – herní svět nebo příběh, který jednotlivé etapy hry spojuje a dává jim společný smysl, cíl, kterého chceme dosáhnout.

Její příběh se postupně naplňuje prostřednictvím krátkých různorodých her, které se hodnotí herními body a dávají možnost sledovat úspěšnost hráče nebo skupiny. Některé hry jdou navíc ještě dál a pomocí různých reálií nebo úprav táborového života (kostýmy, rekvizity, táborové peníze a řemesla) vytváří co nejsilnější dojem přenesení do „jiného světa“.

Jako vyvrcholení a zakončení hry se často zařazuje velký závěrečný souboj, slavnost nebo jiná významná událost, kterou následuje vyhodnocení celé hry.

Etapové hry dříve...

Prapočátek táborových her můžeme snad hledat u Kurta Hahna – otce zážitkové pedagogiky, který prosazoval dlouhodobé výchovné programy s hrami. Také E. T. Seton s činností motivovanou životem Indiánů vlastně ve svých knihách popisuje etapové hry.

U nás nemůžeme vynechat dílo Jaroslava Foglara – jeho knihy Hoši od Bobří řeky, Devadesátka pokračuje a Poklad Černého delfína se přímo zabývají dlouhodobými hrami. Putování za aztéckým zlatem, popsané v „Devadesátce“ se stalo modelem pro mnoho dalších her. Společně s Milošem Zapletalem a Jiřím Chourem pak Foglar sepsal příručku „Etapové hry“.

...a dnes

Dnes si táborové hry připravuje většina organizací pracujících s dětmi sama. Vydařené hry pak vychází tiskem samostatně jako sešity nebo sdružené do knih - v těchto materiálech najdeme návody na jednotlivé hry, zkušenosti autora, motivační texty, návrhy diplomů a podobně.

Častými náměty her bývají:

Účel etapových her

Táborová hra účastníky sdružuje do smíšených skupin, kde je nutí spolupracovat se zatím „neznámými“ spoluhráči. Dává jim novou identitu „postavy ve hře“ a pocit zodpovědnosti za úspěch celé skupiny.

Vzhledem k různorodosti her má každý možnost v něčem vyniknout, přispět k výhře, ale také naučit se snášet společně s ostatními neúspěch.

Realita herního světa navíc prohlubuje celý prožitek tábora a umožňuje zažít něco neobyčejného.